M41 - AccountingNávrat zpět

The objective of this paper is to examine the factors influencing voluntary disclosures during the Initial Public Offering (IPO) process. Through a systematic review of the literature, the paper identifies and analyses the theoretical frameworks that underpin disclosure practices, including the constraints that may limit such disclosures. Based on an examination of 330 research papers obtained from the Scopus database, the findings indicate that the dominant theoretical perspectives in this field are the signalling theory and the proprietary costs theory. By integrating insights from competing theoretical frameworks, this review offers a comprehensive understanding of the determinants driving the decision-making process undertaken by management to reveal private information in IPO prospectuses.

Tento článek se zaměřuje na možné přístupy k účetním a daňovým otázkám, které vznikají při přeměnách obchodních společností, s důrazem na využití metod manažerského účetnictví pro efektivní řízení po linii výkonů a alokaci nákladů. V článku jsou prezentovány teoretické souvislosti mezi finančním a manažerským účetnictvím a procesy fúzí a rozdělení. Text dále analyzuje specifické oblasti, které je třeba řešit při rozdělování společností, zahrnující rozdělení nabývacích cen, daňových ztrát, režijních nákladů a dalších transakcí od rozhodného dne rozdělení do dne právních účinků této přeměny. Na základě případové studie článek ukazuje praktické využití kalkulačních metod pro vhodnou alokaci režijních nákladů a daňových ztrát vzniklých při rozdělení. Hlavním přínosem je navržení konkrétního postupu a metodologie, které mohou podniky využít pro spravedlivé a ekonomicky zdůvodnitelné rozdělení nákladů a optimalizaci účetních a daňových strategií při rozdělování společností. Výsledky výzkumu ukazují, že využití metod manažerského účetnictví významně přispívá ke zvýšení transparentnosti a efektivity řízení nákladů v procesu přeměn společností.

Článek se zabývá problematikou vykazování informací o společenské odpovědnosti firem ve výročních zprávách českých a slovenských společností. Provedená analýza vychází z analýzy výročních zpráv společností, na které aplikuje vybraná kritéria společenské odpovědnosti firem definovaná ve standardech GRI a zhodnocuje jejich uvedení ve výročních zprávách 25 českých a 25 slovenských společností v letech 2015 a 2020. Pro vyhodnocení významnosti změny ve vykazovaných informacích byl použit dvouvýběrový t-test. Mezi nejčastěji uváděné aspekty patří informace vztahující se k rizikům a příležitostem s dopadem na výnosy (příjmy) a náklady (výdaje) společnosti. Naopak mezi nejméně často uváděnými informacemi lze nalézt aspekty věnující se politice rozmanitosti. Analýza nepotvrdila významné zlepšení vypovídací hodnoty informací o společenské odpovědnosti firem uváděných ve výročních zprávách mezi lety 2015 a 2020.

Článek se zabývá zjišťováním efektivity studia účetnictví z elektronických zdrojů u žáků středních škol. Nejvíce preferovaným elektronickým zdrojem jsou videa s výkladem včetně schémat, textů a obrázků. Žáci dále preferují také soubory s prezentací obsahující výklad učitele. Cílem článku je vyhodnotit, zda úspěšnost studia může souviset s použitím elektronických studijních zdrojů. Pečlivě připravený didaktický test předložený experimentální a kontrolní studijní skupině ukázal, jak žáci reagují na testové otázky různého typu. Výsledky tohoto didaktického testu byly použity k statisticky podloženému zjištění, zda úspěšnost řešení tohoto testu závisí nebo nezávisí na použití elektronických studijních zdrojů. Tímto způsobem by bylo možné měřit efektivitu studia z elektronických zdrojů. Článek také představuje výstup z vedlejšího výzkumu ukazující, zda na žákovu úspěšnost má vliv osobnost učitele. Závěrečná diskuse se zaměří na řadu názorů, které jsou s využitím elektronických zdrojů při studiu často zmiňovány.

Článek zkoumá, jak emitenti veřejně obchodovaných cenných papírů plní Nařízení EU o European Single Electronic Format (ESEF) a související pravidla České národní banky. Na základě sady kritérií článek empiricky hodnotí míru formálního naplnění povinností v oblasti elektronického zveřejňování účetních závěrek na vzorku českých emitentů. Analýzou dat za rok 2020 bylo zjištěno, že emitenti, kteří jsou součástí ekonomických celků, za které je sestavována konsolidovaná účetní závěrka podle IFRS, plní formální povinnosti při zveřejňování výročních zpráv ve větším rozsahu než emitenti, kteří sestavují pouze individuální účetní závěrku podle IFRS. Dále byla zjištěna vyšší míra plnění povinností u emitentů patřících do finančního sektoru v porovnání s jednotkami mimo finanční sektor. V neposlední řadě ověření účetní závěrky velkými auditorskými společnostmi je spojeno s mírně vyšší mírou plnění povinností oproti emitentům, kteří mají ověřenou účetní závěrku auditorem nepatřícím do skupiny „velké čtyřky“.

Příspěvek se z historického hlediska zabývá vlivy inflace na podnikové hospodaření a způsoby jejich vyjádření ve výkazech účetní závěrky. Poukazuje na konstrukce klasických bilančních teorií, které vznikly zejména jako reakce na vývoj inflace v Německu po první světové válce; zvláštní zřetel je věnován organické bilanční teorii prof. Fritze Schmidta, která byla poprvé publikována již před sto lety. Organická bilance je v mnohém předchůdkyní soudobého vykazování hodnotových údajů převážně v řádné (reálné) ceně [fair value] s tím, že Schmidt od běžné ceny (Tageswert) odvozoval také zjištění „správného“ výsledku. Problematika pohyblivé kupní síly peněžní jednotky je stále živá, stejně jako snaha vypořádat se s tímto fenoménem v rámci účetního výkaznictví. Na konci dvacátého století jsou v Evropě a v USA vytvářeny komplexní modely účetního oceňování a vykazování, vystavěné na dynamických principech spolu s využitím sofistikovaných propočtů k určení vykazovaných hodnot. Problematiku doplňuje malý ilustrační příklad, využívající zejm. poznatků z USA.

Tento článek se zaměřuje na přeshraniční fúze realizované v letech 2008 až 2020 s českými společnostmi, přičemž v úvodu je čtenář vnesen do celé problematiky přeshraničních fúzí společně s vymezením důvodů uskutečnění této transakce. Pro přehledné vymezení adekvátní a aktuálně platné legislativy v této oblasti je ve 2. kapitole uveden historický vývoj podstatných evropských směrnic regulujících fúze a jejich novelizací do začátku roku 2022 se stanovením těch povinností, které společnostem při provádění přeshraniční fúze vznikají. Podstatná část textu je zaměřena na analýzu celkového počtu přeshraničních fúzí, které byly realizovány s českými společnostmi ve výše stanovených letech. Celková četnost je následně rozložena a analyzována dle jednotlivých členských států, v nichž měla sídlo společnost účastnící se přeshraniční fúze s českou společností, a zkoumány základní parametry fúze. Největší pozornost je věnována fúzím českých a německých společností, u kterých se předpokládá vysoká četnost z důvodu geografického umístění obou států, a analýze jednotlivých prvků přeshraniční fúze dle vyhotoveného projektu fúze. Poslední část celého textu se zabývá zhodnocením hospodaření a výkonnosti podniků v letech následujících po zvoleném rozhodném dni fúze společností účastnících se česko-německé přeshraniční fúze.

Cílem výzkumu je identifikovat a podrobněji charakterizovat faktory, které ovlivňují působení systému měření a hodnocení výkonnosti a systému odměňování na pracovní úsilí a výkonnost. Přitom je posuzován vliv nejen na úroveň pracovního úsilí, ale současně na jeho nasměrování v souladu s celofiremními cíli. Pro výzkum byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu formou případové studie ve vybrané firmě. Pro sběr dat byly využity metody analýzy dokumentů, a především strukturovaných hloubkových rozhovorů. Celkem bylo realizováno 26 strukturovaných rozhovorů. Cílem strukturovaných interview bylo detailně porozumět vlivu, vnímání a důsledkům využívaných systémů hodnocení výkonnosti a odměňování. Bylo prokázáno, že při posuzování efektivnosti zmíněných systémů je nezbytné zvažovat nejen charakteristiky systému měření výkonnosti, ale současně i způsob, jak jsou informace v řízení využity – charakteristiky způsobu řízení výkonnosti. Míra propojení mezi systémem měření výkonnosti a systémem odměňování byla shledána jako podstatný faktor ovlivňující interaktivní vs. diagnostické využití systému měření výkonnosti. Výzkum současně podrobněji charakterizoval měřitelnost výkonnosti jako významný kontextový faktor ovlivňující efektivnost odměn za výkonnost.

Článek se zabývá možnostmi využití umělé inteligence v úlohách a aktivitách manažerského účetnictví. Jeho cílem je prostřednictvím systematické rešerše empiricky zaměřené literatury vytvořit ucelený přehled o aktuálním stavu a možnostech využití technologií umělé inteligence v manažerském účetnictví. Odborné články byly doplněny články výzkumných poradenských společností a profesních organizací a orgánů. Výsledky literární rešerše jsou seskupeny v členění dle jednotlivých základních oblastí manažerského účetnictví, analyzovány jsou nástroje pro usnadnění procesu budgetingu, sestavování kalkulací či měření výkonnosti. Umělá inteligence je dále představena jako podpora při procesu customizace či strategickém rozhodování společností. Z provedené analýzy vyplynulo několik stěžejních aspektů ovlivňujících úspěch implementace technologií umělé inteligence, mezi něž patří především kvalita prvotních dat či volba činností vhodných pro automatizaci.

Odměňování je klíčovým manažerským nástrojem spojeným s významnými náklady a jeho potenciál ovlivnit pracovní výkonnost a motivaci je předmětem vědeckého zájmu již řadu let. Teorie sebeurčení (a jí předcházející kognitivně evaluační teorie) patří mezi relevantní teorie pracovní motivace, ze kterých výzkum (včetně výzkumu manažerského účetnictví) při posuzování vlivu odměn na pracovní chování zaměstnanců vychází. Tato literární rešerše je zaměřena na vývoj teorie sebeurčení, jejích předpokladů, klíčových závěrů výzkumných studií a posun vnímání odměn od doby formulace teorie do současnosti. Zatímco rané výzkumy upozorňovaly především na nežádoucí motivační vlivy odměn, současný výzkum se zabývá kontextovými faktory pracovního prostředí a systému odměňování a podrobněji analyzuje vliv odměn nejen na motivaci a výkonnost, ale současně retenci a spokojenost zaměstnanců.

Cílem článku je představit historii svěřenských fondů a analyzovat jejich zakládání od doby, kdy byl tento institut zahrnut do české právní úpravy. Provedený výzkum vychází z veřejně dostupných informací rejstříku svěřenských fondů. Nalezeno bylo 2 268 svěřenských fondů mezi lety 2014-2020. Z výsledků je patrné, že se počet založených svěřenských fondů v průběhu analyzovaných let, s výjimkou roku 2019, zvyšuje. Nejvíce svěřenských fondů je zapsáno u Městského soudu v Praze a naprostá většina ze svěřenských fondů je soukromých. Přestože mezinárodní výzkum zabývající se dobrovolným zveřejňováním indikuje výhody zveřejňování účetních informací, pouze čtyři svěřenské fondy měly zveřejněnou účetní závěrku. Naopak naprostá většina svěřenských fondů své listiny jako účetní závěrku či statut nezveřejňuje.

Přestože přínos přehledu o peněžních tocích je pro jeho uživatele účetních informací neoddiskutovatelný, historické řešení tohoto výkazu v české legislativě nezastává dostatečně silnou pozici. Cílem příspěvku je na základě komparativní analýzy popsat a zhodnotit kvalitu vykazování informací o peněžních tocích požadovaných českou legislativou, jeho evoluci v čase, a nastínit směr budoucího vývoje. Lze shrnout, že přehledu o finančních tocích a jeho úpravám je v české účetní legislativě dlouhodobě věnován jen velmi malý prostor. Po dobu deseti let nebyl vůbec upraven; po prvotní úpravě bylo následných změn významnějšího charakteru provedeno jen velmi málo. Ani současné diskuse k nové koncepci účetní legislativy nenaznačují zamýšlené přehodnocení přístupu k tomuto významnému výkazu.

Článek se zabývá vývojem manažerského účetnictví v České republice od 90. let 20. století. Cílem je rozpoznat klíčové tendence tohoto vývoje a faktory, které na vývoj dominantně působily, a tato zjištění porovnat s vývojem v ostatních zemích střední a východní Evropy a se situací ve vyspělých zemích západní Evropy a Severní Ameriky. Dále jsou diskutovány využívané systémy (techniky) manažerského účetnictví v českých podnicích a jejich změny. Dominantními typy změn jsou přidání technik (strategické manažerské účetnictví, měření a hodnocení výkonnosti, řízení rizik, environmentální manažerské účetnictví a účetnictví udržitelného rozvoje) a obměna technik (kalkulace, plánování a rozpočetnictví, řízení nákladů a nákladové účetnictví); ke změnám typu redukce nedochází. Výzkum je založen primárně na systematické rešerši empiricky zaměřené literatury a sekundárně na heuristickém pozorování a rozhovorech.

Tento článek zkoumá míru plnění informačních povinností, které ukládá mezinárodní účetní standard IAS 36 Snížení hodnoty aktiv. Kromě povinně zveřejňovaných informací je předmětem analýzy i hodnocení potenciálních dopadů na likviditu trhu a na investiční rozhodování obzvláště menších investorů. Data, analyzovaná v oblastech týkajících se informací o snížení hodnoty goodwillu, pozemků, budov a zařízení a investic v dceřiných společností, patří veřejně obchodovaným společnostem na Burze cenných papírů Praha z období 2015-2017. Výsledky zkoumání potvrdily pokračování historicky zjištěných nedodržování informačních povinností a označily tento nedostatek jako jednu z příčin málo rozvinutého trhu s cennými papíry.

Článek se zabývá problematikou zveřejňování informací o intelektuálním kapitálu ve výročních zprávách společností připravujících své výkazy dle standardů IFRS. Intelektuální kapitál je definován jako kombinace lidského, strukturálního a vztahového kapitálu organizace a velmi úzce se váže především na problematiku nehmotných aktiv v účetnictví. Za účelem zjištění aktuálního stavu výkaznictví byla provedena obsahová analýza výročních zpráv za rok 2017 společností zařazených do akciového indexu TecDAX (30 největších technologických společností na německém akciovém trhu). Analýza účetních výkazů včetně komentáře ukázala, že se účetní jednotky drží podrobnosti naznačené ve standardu IAS 38 a nemají tendenci zveřejňovat informace na bázi podrobnějších skupin, případně na úrovni jednotlivých aktiv. Z výsledků dále vyplývá, že společnosti celkově nekladou přílišný důraz na komplexní vykazování informací o intelektuálním kapitálu ani v ostatních částech výročních zprávách.

Tento článek pojednává o dopadu implementace IFRS 9 na bankovní sektor v České republice, přičemž se zaměřuje primárně na data zjistitelná z účetních závěrek bankovních institucí. V rámci analýzy byla zpracována data 33 bankovních institucí, které drží více jak 98 % hodnoty bankovních aktiv v České republice. Výsledky analýzy lze shrnout tak, že implementace IFRS 9 vedla ke snížení hodnoty aktiv "pouze" o cca 0,8 %. Instituce vykazující dle českých účetních pravidel (které však vyžadují implementaci standard IFRS 9) utvořily výrazně méně opravných položek k aktivům, nežli instituce vykazující dle IFRS. Jako nejméně významný lze pokládat dopad na reklasifikaci finančních aktiv, kdy došlo pouze k nevýznamným změnám ve structure držených finančních aktiv.

Vydání díla Luca Pacioliho v roce 1494 znamenalo významný předěl ve vývoji podvojného účetnictví a jeho šíření z Itálie do dalších zemí Evropy. Článek zohledňuje dosud publikovaný výzkum na toto téma a hledá paralely mezi vývojem u nás a v zemích západní Evropy v této rané fázi dějin účetnictví. Na základě heuristického výzkumu a regresivní kritiky dobových pramenů dochovaných v našich archivech, muzeích a knihovnách lze konstatovat, že u nás nedošlo k rozšíření díla Luca Pacioliho ani dalších spisů o podvojném účetnictví, podobné manuály vzniklé ve stejném období na našem území popisují jinou účetní soustavu a nelze ani doložit použití podvojného účetnictví v tehdejší účetní praxi. Pilotní komparace s Polskem prokázala podobný vývojový znak, což naznačuje analogický vývoj ve středoevropském prostoru oproti zemím západní Evropy.

Cílem článku je rozebrat odpovědnost auditora nejprve obecně a následně v souvislosti s transferovými cenami u spojených osob. Východiskem pro hodnocení transferových cen z pohledu auditu při ověřování účetních závěrek je pohled účetních předpisů a auditorských standardů. Článek, v návaznosti na rozbor odpovědnosti auditora, analyzuje rozhodování justice na základě vztahu zprávy auditora a transferových cen. Provedený výzkum vycházející z judikatury Nejvyššího správního soudu poukazuje na pochybení auditorů při vydání výroků k účetním závěrkám. Z výsledků výzkumu je patrné, že se auditor správnému nastavení transferových cen dostatečně nevěnoval. Důsledkem jsou pak nejen daňové doměrky, ale i nesprávně vykázané informace o nákladech (výnosech) a výsledku hospodaření účetních jednotek v jejich účetních závěrkách.

Národní účetní rada (dále NÚR) je zájmové sdružení právnických osob (Komory auditorů, Komory daňových poradců, Svazu účetních a Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze). Kromě připomínkování novelizací účetních předpisů se věnuje tvorbě interpretací k českým účetním předpisům v situacích, které tyto předpisy buď neřeší, nebo jejich výklad není jednotný. Cílem vydávání interpretací je, aby účetní informace ve zveřejňovaných účetních závěrkách poskytovaly věrný a poctivý obraz finanční situace a hospodaření účetní jednotky tak, aby na jejich základě mohla osoba, která tyto informace využívá, činit ekonomická rozhodnutí. Tento článek se zabývá vznikem NÚR, jejím 20letým působením v České republice, vlivem na českou účetní legislativu a v neposlední řadě také samotnou prací NÚR v podobě Interpretací. Článek shrnuje nejvýznamnější zkoumání a práce týkající se dopadu působení NÚR. Součástí článku je výzkum zaměřený na využívání interpretací certifikovanými účetními a auditory.

Cílem článku a souvisejícího výzkumu je porovnání kvalit zveřejnění v oblasti výnosů. Pro tyto účely bylo nutné nejprve shrnout současný stav zveřejnění výnosů v českém účetnictví a IFRS. Dalším krokem zkoumání bylo vytvoření vzorku účetních závěrek. Bylo vybráno 10 největších českých účetních jednotek vykazujících dle českých účetních předpisů a 10 největších českých účetních jednotek vykazujících dle IFRS, a to podle velikosti výnosů. Pro tento vzorek bylo stanoveno 11 hodnotících kritérií v oblastech obecných zásad a informací o povaze a obsahové náplni výnosů. Výsledky výzkumu předběžně potvrdily hypotézu, že zveřejnění v oblasti výnosů v účetních závěrkách podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví přinášejí uživateli více informací o uznání, měření a povaze výnosů než zveřejnění v účetních závěrkách podle českých účetních předpisů. Zevšeobecnění výsledků není možné kvůli nižšímu rozsahu vzorku zahrnutých společností a k úplnému potvrzení této hypotézy se navrhuje dále rozšířit vzorek zkoumání. Přesto lze na základě nedostatků, které se vyskytují u velkých společností, identifikovat hlavní oblasti, které by zasloužily pozornost v českých regulačních pravidlech.

Cílem článku je zjistit, zdali střední a malé podniky v ČR zveřejňují nefinanční informace, přestože jim zveřejnění těchto informací nevyplývá jako povinnost ze zákona. Odpovědět na tuto otázku znamenalo nejprve vymezit pojem nefinanční informace. Dalším krokem zkoumání při neexistenci databáze malých a středních podniků v ČR bylo vytvoření vzorku malých a středních podniků sběrem informací z výročních zpráv nebo účetních závěrek zveřejněných ve veřejném rejstříku. Obsahovou analýzou byl zkoumán vzorek 650 podniků, z kterého 75 středních a malých podniků vyhovělo podmínkám výzkumu. Pro tento vzorek podniků byly stanoveny tři výzkumné otázky, které odpovídaly třem stanoveným skupinám podniků, u kterých se analyzovalo zveřejnění nefinančních informací, tj. skupina středních podniků, které jsou auditovány, skupina malých podniků auditovaných a skupina malých neauditovaných podniků. Protože u malých podniků se zdá, že auditované podniky (přinejmenším některé z nich) zveřejňují častěji nefinanční informace, proto u malých podniků bylo součástí zkoumání alespoň prokázání tendence, že malé auditované společnosti vykazují nefinanční informace častěji než malé neauditované. Statistická významnost zjištěných výsledků je však diskutabilní.

Příspěvek je zaměřen na soustavy účtů v českých zemích zhruba ve druhé polovině dvacátého století. Období je charakteristické silnou variabilitou pravidel, které dnes obvykle označujeme jako národní úprava účetnictví. Od druhé poloviny 40. až do počátku 90. let dvacátého století prošla naše republika specifickým ekonomickým vývojem, který lze lapidárně označit jako "návrat obloukem k tržnímu hospodářství". Účetní zobrazování hospodářských skutečností v tehdy platné legislativě vedlo ke změnám - často radikálním - v podobě tří uskutečněných reforem. Systém účtů tak byl postupně "přepracován" od tržně orientovaného podnikového početnictví (1946-1952) přes účetní evidenci (1952-1965) následovanou soustavou se základním a vnitropodnikovým účetním okruhem (1965-1974) až ke komplexněji pojaté jednookruhové soustavě (1974-1991).

Tento příspěvek se vrací k diskusi o podobě prezentace nákladů ve výkazu zisku a ztráty při primárním členění podle druhu. Zdůrazňuje podstatu zajištění srovnatelnosti výnosů a nákladů ve výkazu zisku a ztráty s důrazem na jejich věcný rozměr a na historický vývoj účetních systémů kontinentální Evropy. Problém se týká zejména prezentace nákladů, pokud jsou nutně přizpůsobeny změnám stavu zásob vlastní výroby. Obraz složení takových nákladů při užití souhrnné položky "změna stavu zásob" se poněkud liší od skutečného složení jednotlivých nákladových druhů, které se vztahují k prodaným výkonům. Úprava je možná pomocí strukturního modelu input-output při zaměření na oceňovací problém. Vhodná aplikace ovšem vyžaduje úzkou součinnost mezi finančním a manažerským účetnictvím a doplňkové zjišťování některých neúčetních proměnných.

Článek analyzuje legislativní vývoj politických stran a politických hnutí (působících v České republice) od roku 1991 do současnosti se zaměřením na vybraná kritéria transparentnosti hospodaření. Analyzován je zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích z roku 1991, který byl za dobu své existence více než dvacetkrát novelizován, přičemž některé novely se významně dotkly transparentnosti. Článek porovnává právní úpravu politických stran a hnutí také s legislativními úpravami jiných typů neziskových organizací na úrovni vybraných kritérií transparentnosti hospodaření. Z porovnání vyplývají určité rozdíly na úrovni transparentnosti, přičemž právní úprava politických stran a hnutí se dá považovat ze všech právních úprav neziskových organizací jako nejpřísnější a zároveň jako nejvíce propracovaná, což je dáno funkcí těchto organizací, kterou plní ve společnosti.

Příspěvek se zabývá základními odlišnostmi ve vymezení dlouhodobých aktiv z pohledu české účetní legislativy a Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor. Od roku 2009 probíhá v rámci českého veřejného sektoru účetní reforma, jejímž cílem je vytvoření transparentních účetních pravidel postavených na základě akruální báze. V mezinárodním prostředí již taková pravidla existují v podobě Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor. Cílem tohoto příspěvku je identifikace a následné porovnání základních metodických prvků, které od sebe obě tato pojetí odlišují.

Česká republika implementovala směrnici o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností ve znění směrnice Rady 2006/98/ES. Na základě ní jsou vyplácené podíly na zisku mateřským společnostem osvobozeny od srážkové daně. K této implementaci jsou povinny všechny členské státy EU. Ovšem řada států doplnila svou právní úpravou pravidly, které mají za cíl zabránit daňovým únikům. Česká republika naopak od roku 2014 zjednodušila pravidla v obchodním právu pro výplatu vlastního kapitálu a od roku 2018 rozšířila možnosti osvobození výplaty podílu na zisku. Empirický výzkum byl zaměřen na zkoumání největších českých společností a jejich vyplácené podíly na zisku, tedy kolik z vygenerovaných zisků je vypláceno mateřským společnostem do zahraničí. Do vybraného vzorku bylo zařazeno 56 společností ze žebříčku CZECH TOP 100, a to 31 akciových společností (55 %) a 25 společností s ručením omezeným. Všechny tyto společnosti ve sledovaných letech 2013 až 2015 vyplácely podíly na zisku. Ve zkoumaném vzorku nebyly banky a finanční instituce. Bylo zjištěno, že 16 z 31 akciových společností vyplácelo podíly na zisku každoročně v částce blížící se celému vykázanému zisku za předchozí účetní období. Stejnou politiku dodržovalo i 9 z 21 společností s ručením omezeným. Více než 99 % vyplacených podílů na zisku bylo osvobozeno od srážkové daně na základě implementace výhodného daňového režimu ze směrnice EU do českého zákona o daních z příjmů.

Příspěvek přináší přehled dosavadních zahraničních výzkumů v oblasti využívání kreativního účetnictví v praxi za posledních pět let a provádí vlastní výzkum pro vyhodnocení způsobu a míry využívání metod kreativního účetnictví v praxi v České republice. Dotazníkový průzkum se zaměřuje na účetní, controllery, finanční manažery a další finanční profese. Z provedeného průzkumu vyplývá, že nejširší uplatnění nachází volba odpisové a oceňovací metody, využívání dohadných položek a časového rozlišení, leasingového financování nebo poskytování půjček mezi spřízněnými osobami. Obecně se techniky zaměřují více na položky výsledovky a cashflow a méně na rozvahové položky. S metodami se lze setkat nejpravděpodobněji v obchodních společnostech s obratem nad 5 miliard Kč a nejméně u společností ze sektoru služeb s obratem do 200 milionů Kč. Pozitivně vnímá kreativní účetnictví 36 % respondentů a negativně 42 %.

Článek analyzuje vývoj právní úpravy nadací od roku 1990 do současnosti. Toto období rozděluje do čtyř etap v závislosti na účinnosti jednotlivých předpisů. Zvláštní důraz je kladen na prvky transparentnosti obsažené v jednotlivých zákonech. Článek se snaží o vzájemné porovnání analyzovaných předpisů s uvedením jejich hlavních výhod a nevýhod. Dále odkazuje na výzkumy, které se v minulosti zabývaly transparentností českých nadací. Tyto výzkumy vesměs poukazují na nízkou míru transparentnosti českých nadací a nízkou důvěru v jejich činnost. Za nejvíce propracovaný zákon z hlediska transparentnosti lze považovat zákon o nadacích a nadačních fondech, avšak ani ten nedosáhl významné míry transparentnosti, a to především díky neochotě státu vynucovat si jeho plnění, a to i přesto, že k tomu měl nástroje. Aktuálně platný nový občanský zákoník se transparentností příliš nezabývá a nelze tedy očekávat, že významně přispěje ke zvýšení její úrovně a ke zvýšení důvěry v český nadační sektor.

Článek nastiňuje rizika, která souvisejí s implementací nového informačního systému v podniku. Jádro článku tvoří analýza rizikových faktorů v jednotlivých fázích života ERP systému z pohledu účetnictví a jeho základní funkce, zajištění věrného a poctivého obrazu účetnictví v účetní závěrce. Analýza byla provedena na základě využití sekundárních dat a jejich aplikace na implementaci ERP systémů pro potřeby účetnictví. U značného množství implementací je překročen bud finanční rozpočet nebo časový plán, případně obojí. Článek shrnuje hlavní rizika, přičemž z pohledu účetnictví jsou nejvíc rizikové fáze výběru systému, implementace a produkčního systému, úzkým místem je migrace kmenových a transakčních dat, stanovení správného data přechodu na nový systém a návaznost účetních knih mezi systémy navzájem. Účetní rizika souvisí také s nesplněním daňových povinností a sankcí a pokut z nich vyplývajících. Minimalizaci těchto rizik napomáhá identifikace klíčových faktorů úspěchu pro každou fázi.

V roce 2008 nabyl účinnosti zákon o přeměnách, který vznikl jako důsledek implementace směrnice Evropského parlamentu č. 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností s cílem zajistit podmínky pro přeshraniční fúze v rámci Evropské Unie. Článek se zaměřuje na prezentaci výsledků výzkumu, jehož cílem je identifikace vývoje charakteristických rysů přeshraničních fúzí s účastí české společnosti po dobu osmi let počínaje účinností zákona. Data byla ručně získána z veřejně dostupných zdrojů, z dokumentů uložených ve sbírkách listin rejstříkových soudů. Získaná data vypovídají o přetrvávajících odlišnostech v národních legislativních úpravách jednotlivých členských států, které nadále brání plnému rozvoji přeshraničních fúzí. Východiskem z této situace je dle autorek důslednější sjednocení legislativy zejména v oblasti účetního řešení v rámci celé Evropské Unie.

Příspěvek je věnován analýze nově vzniklého standardu IFRS 16 - Leasingy. Tento standard zásadně změnil účetní zachycení a vykázání leasingů u nájemce zrušením rozlišení leasingů na operativní a finanční a kategorickým požadavkem, aby nájemce vykázal veškeré závazky a aktiva (práva z nájmů) plynoucí z leasingových smluv. Cílem příspěvku je posoudit, zda nový standard přispěje ke zkvalitnění zobrazení finančně majetkové struktury účetní jednotky v účetních výkazech. Pro posouzení přínosů IFRS 16 jsou brány v úvahu následující faktory: celková konzistentnost nového standardu IFRS 16 s ostatními standardy a zejména s Koncepčním rámcem IFRS; přínosy, ale i rizika, která standard přináší z pohledu vypovídací schopnosti účetních výkazů. Příspěvek je založen na komparativní analýze IFRS 16 v porovnání s předchozí úpravou této oblasti v rámci IAS 17 Leasingy.

Příspěvek se zabývá vymezením konsolidačního celku státu v podmínkách České republiky a na Slovensku. Dne 30. ledna 2015 vydala Rada pro mezinárodní standardy pro veřejný sektor nový standard IPSAS 35 - Konsolidovaná účetní závěrka. Tento standard představuje velmi sofistikovanou konstrukci účetních axiomů, která v dané oblasti veřejný sektor výrazně přibližuje sektoru soukromému. Cílem tohoto příspěvku je identifikace a následné porovnání metodických prvků při vymezení konsolidačního celku státu obsažených v české a slovenské národní legislativní úpravě v kontextu se standardem IPSAS 35.

Cílem příspěvku je identifikovat a charakterizovat podmínky vedení informačních databází účetnictví jednoduchého a daňové evidence v roce 2016. Použité metody analýzy, komparace a dedukce umožnily formulovat poznatky a závěry. Obě databáze prošly od svého uvedení do české legislativy obdobím rozvoje, stagnace a redukce. Soustava účetnictví jednoduchého byla zpočátku součástí národního účetního systému. Zrušení od roku 2004 bylo jedním z důsledků vstupu České republiky do Evropské unie. Znovuobnovením od roku 2016 se účetnictví jednoduché nevrátilo do pozice účetní soustavy. Je určeno pro účetní jednotku, která není plátce daně z přidané hodnoty, celkové příjmy nepřesahují 3 miliony Kč, hodnota majetku nepřesahuje 3 miliony Kč a musí se jednat o jednu z taxativně vyjmenovaných právních forem neziskových organizací. Daňová evidence se stala součástí české legislativy od roku 2004, kdy nahradila účetnictví jednoduché pro fyzické osoby. Daňová evidence je určena pouze pro fyzické osoby podnikatele, kteří nejsou účetní jednotkou. Pro malé neziskové organizace byla vytvořena informační databáze, nikoliv plnohodnotná účetní soustava, jak by bylo možno odvodit z názvu. Nově uspořádaná struktura účetnictví jednoduchého snižuje jeho důvěryhodnost vlivem chybějících komplexních informací. Pokud bude v účetnictví jednoduchém pokračováno, je nezbytné jeho vedení doplnit o povinnosti, aby došlo k zásadnímu rozlišení od daňové evidence.

Článek se zabývá otázkou rozsahu využívání akruálního principu v účetním výkaznictví veřejného sektoru v zemích EU. Rozsah používání akruální báze je vyjádřen jednak počtem členských zemí a jednak peněžně prostřednictvím rozpočtových výdajů. Kromě samotné analýzy článek popisuje současný postoj a kroky evropských institucí k zavedení akruální báze ve veřejném sektoru na úrovni celé EU. Zároveň diskutuje konkrétní možnosti implementace akruálně založeného účetního výkaznictví s důrazem na zavedení principů vycházejících z Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor IPSAS.

Článek se věnuje ve své úvodní části srovnání právní úpravy nadací a nadačních fondů podle zákona o nadacích a nadačních fondech a nového Občanského zákoníku. Zaměřuje se především na legislativní změny v oblasti auditu nadací a vykazování správních nákladů ve výročních zprávách. Jelikož článek pracuje s empirickými daty příjemců příspěvků z Nadačního investičního fondu, je zmíněn rovněž Nadační investiční fond a jeho role při financování nadací a nadačního fondu. Článek sleduje důležité oblasti transparentního hospodaření, jimiž jsou zveřejňování výročních zpráv a účetních závěrek, omezování a kontrola správních nákladů, zveřejňování odměn auditorů a zpráv auditora. V jednotlivých částech nechybí upozornění na nedostatky ve vykazovaných informacích.

Kontrolní činnost využívají vedoucí pracovníci na všech úrovních řízení jako určitou zpětnou vazba. Smyslem této činnosti je získat objektivní představu o řízené realitě, tedy o plnění plánovaných záměrů a stupni realizace přijatých rozhodnutí. Kontrolní systém v podniku představuje sestavu kontrolních činností, které jsou vzájemně propojené, kontrolní systém nereprezentuje seznam rozličných individuálních kontrol. Tento článek se zabývá analýzou dat, které byly sesbírány dotazníkovou formou se zaměřením na vnitřní kontrolní systém v nákupním oddělení ve společnostech působících v České republice.

Článek charakterizuje systém účetní evidence, která byla platným účetním systémem na území Československa dle dostupných zdrojů v letech 1953-1965 (její zavádění probíhalo od roku 1951). Článek hledá shodné a rozdílné prvky s dnešním účetním systémem a zároveň se snaží o rehabilitaci této doby aspoň co do účetního systému. Cílem tohoto článku je seznámení současného čtenáře s jednou z dříve užívaných variant účetního systému. Využitá metoda je kritická analýza právních předpisů a logiky účetního systému té doby (na základě rešerší z dostupných pramenů, zejm. soudobého odborného tisku). Text nabízí kromě teoretických základů vycházejících z tehdy platných právních norem také pohled na praktickou část účetnictví, tedy samotné účtování.

Cílem článku je nalezení vícekriteriálního ukazatele finančního zdraví municipálních organizací, který by vyhověl jak požadavkům na robustnost a komplexnost, tedy pokrýval všechny významné oblasti činnosti municipalit, tak byl srozumitelný pro klíčové uživatele informace o finanční situaci municipality, kterými jsou její občané. Návrh jeho konstrukce je proveden metodou rešerše mezinárodních zdrojů a publikací v této oblasti od zhruba 60. let 20. století a syntézou těchto poznatků do 6 základních dimenzí takového ukazatele tak, aby každá z nich umožňovala další rozpad na cca 2-3 dílčí indikátory, které by bylo možné hodnotit samostatně.

Měření výkonnosti je nedílnou součástí řízení výkonnosti, je primárně informačním nástrojem. Vedle informační funkce ovlivňuje systém měření výkonnosti motivaci jednotlivců. Propojením ukazatelů výkonnosti se systémem odměňování je motivační funkce posílena. Článek se zabývá analýzou základních přístupů, které obhajují nebo naopak odmítají positivní vliv výkonnostních odměn na motivaci a výkonnost jednotlivce.

Příspěvek se zabývá požadavky na zveřejnění účastí v přidružených jednotkách v účetní závěrce investora. Problematika je řešena v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS). V úvodní části je krátce pojednáno o ekvivalenční metodě, na kterou navazuje kapitola zabývající se zveřejněním informací o přidružených jednotkách v účetní závěrce. V této kapitole jsou porovnány požadavky nově vydaného standardu IFRS 12 s původním standardem IAS 28. Poslední část je věnována analýze zveřejňovaných informací o přidružených jednotkách v účetních závěrkách společností, které jsou kótovány na Burze cenných papírů Praha.

Obecná obchodně právní a také účetní právní úprava v České republice v regulaci operací s podniky mlčky předpokládá vlastnickou nezávislost zúčastněných jednotek. Výsledkem je, že pro transakce s nezávislými i propojenými osobami jsou aplikována stejná pravidla, a to i v oblasti oceňování ve finančním účetnictví. Možným řešením rozporu v pohledech na oceňování je zachování konzervativního přístupu na úrovni účetní závěrky i zahajovací rozvahy, ale současně zveřejňování odhadovaných oceňovacích rozdílů v příloze účetní závěrky i zahajovací rozvahy.

Článek je věnován komparaci účetních přístupů k rozpoznání, oceňování vykazování a zveřejnění výnosů ze smluv se zákazníky v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví. Porovnáván je zejména přístup nově vzniklého standardu IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky se standardy, které před přijetím tohoto standardu danou oblast upravovaly - tady zejména se standardy IAS 18 Výnosy a IAS 11 Smlouvy o zhotovení. Za významný přínos IFRS 15 lze považovat požadavek na dekompozici hodnoty smlouvy (transakční ceny) na jednotlivé povinnosti plnění, které smlouva přináší a rozpoznání výnosu v okamžiku splnění každé jednotlivé povinnosti. Předností IFRS 15 je rovněž omezení využívání metody procenta dokončení.

Příspěvek se zabývá sestavením konsolidované účetní závěrky za takovou skupinu podniků, ve které existuje cyklické propojení tří samostatných účetních jednotek a v této souvislosti upozorňuje na možná úskalí při vykázání konsolidovaného vlastního kapitálu a akcií či podílů, které byly v rámci skupiny emitovány a zároveň jsou zcela nebo částečně ve skupině drženy. Příspěvek se snaží nalézt odpovědi na dvě zásadní otázky, a to v jaké výši v těchto případech vykázat celkovou výši vlastního kapitálu a jakým způsobem zobrazit tyto uvnitř skupiny držené a zároveň některou z účetních jednotek ve skupině emitované akcie (či podíly). Dopad navrženého řešení do konsolidované účetní závěrky je názorně zobrazen na ilustrativním příkladu.

Článek se zabývá na příkladu konvergence IASB a US GAAP otázkou, zda je žádoucí, aby účetní výkaznictví směřovalo k jednotnému globálnímu systému, anebo zda by tvorba účetních předpisů měla být předmětem konkurenčního soupeření. Byť úplné konvergence účetních standardů je možné na teoretické i praktické úrovni dosáhnout, ekonomické teorie, analytické účetní modely i empirické účetní studie indikují, že očekávané přínosy jednotného globálního systému účetních standardů jsou převáženy vyvolanými negativy. Hlavní zdroj omezení přínosů jednotného globálního systému účetních standardů vyplývá z různorodosti informačních potřeb uživatelů. Tato různorodost si žádá variabilní informační strategii firem a jejich pružnou reakci tak, aby došlo k průniku poptávky a nabídky po účetních informací. Tuto pružnou reakci mohou zajistit tvůrci účetních standardů pouze v případě, že jsou vystaveni silné konkurenci.

Příspěvek se zabývá určením etap ve vydávání časopisu Účetní listy, prvního účetního časopisu v českém jazyce. Byla provedena jak bibliografická, tak i obsahová analýza všech 40 ročníků (tj. 1 174 článků). Na základě tohoto rozboru byly shledány následující etapy vydávání časopisu: Pazourkovy Účetní listy (a Archiv), Účetní listy pod redakcí Fuksy a etapa Podnikového početnictví. Pazourkova etapa (1900-14) je typická jeho téměř výlučným autorstvím, výraznou převahou článků zaměřených na účetnictví. Fuksova etapa (1933-45) znamená převahu daňově orientovaných článků. Období Podnikového početnictví (1946-49) je typické návratem k účetní problematice. Rovněž byla identifikována etapa přechodu mezi Pazourkovou a Fuksovou etapou (1923-33), která slučovala typické rysy obou zmíněných etap.

Článek se zabývá problematikou kvality účetních dat při řízení podniku. Bylo navrženo 12 nejvýznamnějších kritérií, která ovlivňují kvalitu dat finančního účetnictví. Tato základní kritéria byla dále rozčleněna do tří skupin podle jejich vzájemných vazeb a v rámci těchto skupin proběhlo expertní hodnocení jejich významu. Pro výpočet vah jednotlivých kritérií byla použita metoda AHP. Zároveň byla navržena hodnotící škála pro každé kritérium. Výsledkem je integrální hodnotící kritérium (model vícekriteriálního hodnocení) na posouzení kvality účetních dat pro finanční účetnictví. Hodnocení bylo provedeno na souboru českých podniků s obdobnými charakteristikami.

Hlavním smyslem existence tohoto standardu je zajistit, aby účetní jednotky zveřejnily ve svých účetních závěrkách všechny podstatné informace o spřízněných stranách. Účetní jednotka má upozornit "na možnost, že její finanční pozice a hospodářský výsledek je ovlivněn existencí spřízněných stran a transakcemi a nesplacenými zůstatky, včetně závazků, s těmito stranami." Tento článek se zabývá analýzou zveřejňovaných výročních zpráv na webových stránkách CNB. Výzkum je rozdělen na bankovní a nebankovní sektor, kdy pro každý sektor byly stanoveny tři výzkumné otázky. Závěrem jsme mohli konstatovat, že požadavek IAS 24 za zveřejňování informací podle tohoto standardu byl plněn poměrně důsledně u většiny sledovaných společností za celé období.

Článek je zaměřen na proces provádění finanční due diligence. Jeho cílem je stručně definovat obecnou problematiku a podrobně rozepsat základní pilíře prověrky. Základní část článku je věnovaná klíčovým bodům procesu due diligence a upozorňuje na kroky, které by se neměly vynechávat a zanedbávat. Vzhledem k tomu, že česky psaná literatura a články nevěnují velkou pozornost samotným úpravám, které jsou v průběhu prověrky prováděné ve výkazech a jejích vlivu na budoucí vyjednávání o ceně transakce a odhalení případných rizik, jsou v článku podrobně popsaný úpravy jednotlivých položek rozvahy.

K identifikaci chyb, kreativního účetnictví a podvodů je používáno několik skupin nástrojů, počínaje metodami založenými na legislativě, etice, až po matematické modely. V příspěvku přinášíme návrh rychlého bilančního detekčního modelu Q-DMFCA (Quick Detection Model Flow (Fraud) Cost Accounting). Ten je založen na environmentálním účetnictví, využívá jeho záznamů, sestává se z bilancí: materiálové, která je základní a určující, dále finanční jako podpůrné a platné legislativy. Model byl aplikován ve dvou podnicích; byly vyhodnoceny silné a slabé stránky navrhovaného modelu, ověřena možnost minimalizace rizik a využitelnost pro řízení. V dalším rozpracování je počítáno s měřením dopadu případné chyby či podvodu na obchodní marži a zejména zpětné vazby, porovnání s jinými modely a propojení s možnostmi auditu, možnosti uplatnění v účetním systému zemědělských podniků FADN.

Pro účinné řízení je nezbytné vybrat odpovídající měřítka výkonnosti a vhodně tyto informace používat ve vztahu k jednotlivým úrovním podnikového řízení s cílem ovlivňovat chování manažerů a zaměstnanců směrem k naplňování strategických cílů podniku. Při koncipování systému měření a řízení výkonnosti podniku se vychází ze základních logických vazeb dekompozice ukazatelů měření ekonomické efektivnosti a příčinných souvislostí vlastního procesu tvorby výkonů. Zatímco logické vztahy finančních veličin jsou koncepčním rámcem řízení výkonnosti, příčinné vztahy procesu tvorby výkonů jsou jeho reálným věcným základem. Pouze propojením finančních výsledků a věcných (nefinančních) příčin vlastního procesu tvorby výkonů je možné popsat, analyzovat a ovlivňovat tvorbu hodnoty. Rozpoznáním vztahu příčin a výsledků je možné zdokonalovat rozhodování, zlepšovat komunikaci a zvýšit úroveň poznání.

Článek je diskuzí k článku Libbyho, Browna (2013): Financial Statement Disaggregation Decisions and Auditors' Tolerance for Misstatement. V první části článku je stručně popsán výzkum, který autoři provedli, včetně teoretických východisek, experimentu a jeho podmínek a závěrů. V druhé části je výzkum kriticky zhodnocen a jsou doplněny silné a slabé stránky výzkumu a možnosti k zlepšení. V poslední části se článek zabývá aplikací zjištění ve výzkumu na teorii vztahů zastoupení při provádění ověřovacích zakázek.

Přijetím Zákona o modernizaci bilančního práva, zkráceně jako BilMoG došlo k zásadní reformě německého účetnictví. Jedná se o implementaci těch nejdůležitějších mezinárodních účetních standardů do jinak konzervativních účetních předpisů. Jelikož hlavními uživateli národních účetních předpisů jsou ve středoevropském prostoru malé a střední firmy, je přínosné popsat a zjistit vliv implementace IFRS do německých účetních předpisů nejen na vypovídací schopnost hlavních účetních výkazů, ale i na konkurenceschopnost SME. Hlavními adresáty jejich účetních závěrek nejsou institucionální investoři ale financující banky a jiní věřitelé. Zajímavé je zjištění, že přes implementaci IFRS důraz zůstává na principu opatrnosti.

Příspěvek nastiňuje vliv a dopady IFRS na regulaci účetnictví v České republice. Jádro článku tvoří porovnání schvalovacího procesu IFRS a legislativního procesu tvorby českých účetních předpisů. Srovnání obou procesů umožňuje identifikovat slabá místa schvalovacího procesu v České republice a přináší konkrétní doporučení pro jeho vylepšení a zefektivnění. Z pohledu způsobu regulace účetnictví má delegování určité části tvorby účetních pravidel směrem od státu do rukou účetní profese svůj význam zejména pro posílení kvality, srozumitelnosti a uznatelnosti účetních pravidel, což lze účelně zajistit prostřednictvím schvalovacího procesu, který se svou povahou od toho legislativního liší. Inspiraci lze najít ve schvalovacím procesu IFRS.

Příspěvek se zabývá zajišťovacím účetnictvím portfolia aktiv a závazků. Zároveň poskytuje stručné porovnání současně účinné úpravy zajišťovacího účetnictví vtělené ve standardu IAS 39 a nastupující úpravy v IFRS 9. Cílem příspěvku je zvýraznit možné spojení mezi pravidly zajišťovacího účetnictví a řízením zisku, navíc je ukázáno, jak může být strategie řízení rizik společnosti ovlivněna, aby mohlo být zajišťovacího účetnictví dosaženo. Příspěvek zároveň poskytuje krátký přehled doposud realizovaného výzkumu v oblasti řízení zisku a účetnictví derivátů.

Příspěvek se zabývá přechodem vykazování konsolidovaných účetních výkazů pomocí poměrné metody na metodu ekvivalence. Pro účetní závěrky, jejichž období začíná dnem 1. 1. 2013 a později, vešel v účinnost IFRS 11 Společná uspořádání, který plně nahradil IAS 31 Účasti na společných podnikáních. IFRS 11 již nedovoluje výběr ze dvou variant a povoluje i pro zobrazení společného rozhodujícího vlivu již jen metodu ekvivalence. Spoluovládající jednotky, které do té doby sestavovaly výkazy za skupinu pomocí poměrné konsolidační metody, jsou nuceny přejít na vykazování pomocí metody ekvivalence. Cílem příspěvku bylo na ilustrativním příkladu poskytnout praktický návod transformace těchto výkazů z poměrné metody na metodu ekvivalence v souladu s požadavky IFRS 11 a upozornit na vybrané problémy, které se v souvislosti s přechodem mohou objevit.

Česká účetní legislativa definuje řádné, mimořádné a mezitímní účetní závěrky. Pro podrobnější informační potřeby slouží především mezitímní účetní závěrky, pro mimořádné situace pak zákon definuje mimořádné účetní závěrky. Hlavním úkolem zveřejňovaných účetních (řádných, mimořádných, případně mezitímních) závěrek jednotlivých podnikatelských subjektů je dostatečná informovanost externích uživatelů. V souvislosti s tím je nutné, aby účetní závěrky podávaly věrný a poctivý obraz o finanční situaci účetní jednotky. V případě účetních závěrek sestavovaných v rámci probíhajícího insolvenčního řízení tomu tak nebývá, neboť je to ovlivněno porušením předpokladu trvání podniku v dohledné budoucnosti.

I po rekodifikaci existuje v obchodním i účetním právu problém s použitím metody koupě - akvizice. Pro reorganizace jsou v právu fakticky uznány podmínky pro aplikaci přeceňování na reálnou hodnotu. Zahajovací rozvahy nástupnických společnosti pak neposkytují věrný a poctivý obraz finanční situace. Dochází k nadhodnocování majetku a vlastních zdrojů.

Účetní výkazy zobrazují finanční dopady transakcí a dalších událostí tím, že je shlukují do skupin, které mají stejné rysy. Tyto široce pojaté skupiny se označují jako prvky (stavební kameny) účetních výkazů. Tyto prvky jsou východiskem pro zachycování, třídění a seskupování údajů finančního charakteru. Účetní výkazy uspořádané podle těchto prvků poskytují uživatelům relevantní informace. Stanovení těchto stavebních kamenů a jejich definice pro účetní závěrky pro všeobecné účely účetních jednotek veřejného sektoru jsou typické některými specifiky. Zatímco definice aktiv, dluhů, výnosů a nákladů pro účetní výkaznictví ve veřejném sektoru jsou podobné definicím pro účetní výkaznictví podnikatelské, existují některé významné rozdíly mezi oběma sektory. Nejvýznamnějšími specifiky jsou: potenciál aktiva ve formě potenciálu sloužit a ve formě ekonomického prospěchu a požadavek na vykazování odložených přítoků a odložených odtoků v účetních výkazech účetních jednotek veřejného sektoru.

Tento článek se zabývá modely měření hospodářského výsledku ve vazbě na různé přístupy k pojetí a uznání výnosů (ve smyslu "revenues"). První část článku vymezuje různé modely jako výsledek teoretického experimentu, a to bez vazby na předpoklady, axiomy a postuláty používané v konkrétních ekonomických disciplínách. Jejím cílem je na obecné úrovni ukázat šíři koncepcí, které mohou být při měření hospodářského výsledku využity bez "obv6yklého zatížení" diskuzí o měření hospodářského výsledku pozitivně či negativně orientovanými argumenty. Druhá část příspěvku se věnuje vybraným aplikačním problémům obecného modelu výnosů.

Článek identifikuje možná kritická místa užitečnostního přístupu při formulaci účetních předpisů. Užitečnostní přístup funguje za normálních ekonomických podmínek pro relativně nekonfliktní účetní oblasti. Jestliže je koncept porovnávání užitku z informace a nákladů na její poskytnutí aplikován u kontroverzních témat, mohou tvůrci účetních standardů snadno podlehnout lobbystickým tlakům připravovatelů účetních závěrek. Příčinou je, že užitky plynou širokému spektru uživatelů, kteří jsou značně diverzifikovaní ohledně svých uživatelských potřeb a nemusejí tak mít dostatečně silnou motivaci prosazovat své zájmy. Na rozdíl od relativně homogenní a menší skupiny připravovatelů účetních informací, kterým se vyplatí vynakládat zdroje pro ovlivnění účetních předpisů, jestliže tyto zásadně mění ekonomické hodnocení jejich finanční situace a výkonnosti. Hypotéza možného selhání užitečnostního přístupu je zkoumána na příkladu nového společného standardu IASB a FASB Výnosy ze smluv se zákazníky, a to za využití kritické analýzy.

Článek seznamuje se stávající Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43 ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek a Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu. Nařízení č. 537/2014 by mělo vstoupit v platnost 16. června 2016. Obě normy jsou vyjádřením zvýšeného zájmu Evropské unie o problematiku auditu a zejména pak auditu subjektů veřejného zájmu.

Jedním z možných způsobů řešení úpadku dlužníka v České republice je konkurz. S tímto způsobem řešení je spojeno zpeněžení všech aktiv podniku a následné použití těchto finančních prostředků na poměrné uspokojení věřitelských nároků. Tento příspěvek se zabývá použitím nejvhodnějších metod oceňování majetkové podstaty podniku v konkurzu a způsobem promítnutí změn v ocenění aktiv do účetnictví a účetního výkaznictví podniku v úpadku. Při stanovení hodnoty aktiva, které je určeno výhradně k prodeji za nestandartních podmínek, je potřeba zohlednit pokud možno všechny významné determinující faktory. Pokud tomu tak nebude, skutečný výnos ze zpeněžení se bude výrazně lišit od předpokladů a očekávání věřitelů tak nebudou naplněna. Tato nepříznivá situace může dokonce ovlivnit i jejich budoucí finanční pozici. Při zkoumání dané problematiky byly zjištěny rozpory v legislativě, konkrétně v zákoně o účetnictví a v insolvenčním zákoně. Pravděpodobné důvody a nástin řešení těchto faktických diferencí je popsán v příspěvku.

Článek se zabývá obsahem nové směrnice Evropského parlamentu a Rady z 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách. Členské státy mají povinnost uvést v účinnost své právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. července 2015. Článek porovnává jednotlivá ustanovení této směrnice s českými účetními předpisy. Z tohoto porovnání vyplývá, že většina ustanovení obsažená v evropské směrnici - až na malé výjimky - již české účetní předpisy obsahují.

Přeshraniční fúze jsou regulovány v oblasti právní i daňové směrnicemi Evropské unie. Cílem směrnic je odstranit překážky pro volný pohyb kapitálu mezi členskými státy. Přes tuto snahu jsou přeshraniční fúze zatím málo využívány. Důvodem pro to může být i odlišnost v účetní a daňové úpravě mezi jednotlivými zeměmi. V současnosti z celkového počtu realizovaných přeshraničních fúzí v České republice jsou nejčastější přeshraniční fúze mezi českými a slovenskými společnostmi. Článek rozebírá účetní a daňové souvislosti fúzí ve Slovenské republice. Pozornost je věnována zejména odlišnému přístupu k vykazování goodwillu a možnosti volby zdanění daní z příjmů rozdílů mezi účetní a reálnou hodnotou převáděných aktiv na nástupnickou společnost.

Článek zkoumá vztahy zastoupení, které vznikají mezi jednotlivými subjekty při provádění ověřovacích služeb, a způsob, jak se tyto vztahy zastoupení projevují vzhledem k informacím podávaným auditem. V článku jsou definovány jednotlivé zainteresované osoby (stakeholdeři a shareholdeři) a stručně jsou vymezeny vztahy zastoupení. Rozčlenění jednotlivých vztahů zastoupení je uděláno podle vztahu objednatele k výsledku služby - zdali je objednatel hlavním příjemcem informací poskytnutých službou, nebo jestli je hlavním příjemcem jiná osoba (ostatní stakeholdeři). Vztahy zastoupení jsou zkoumány z pohledu materiality a z pohledu poskytování informací o diferencích, které byly při ověřovací zakázce nalezeny.

Během posledních několika let byla přijata řada změn ve vymezení pojmu ovládání a spoluovládání, a to jak v české legislativě, tak i v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví. Příspěvek se zabývá charakteristikou těchto změn a srovnáním současného pojetí termínu ovládání a spoluovládání podle české legislativy oproti tomu, jak tyto dva pojmy aktuálně vymezují IFRS. Na ilustrativních příkladech jsou naznačena kritická místa, kde dochází k zásadním odlišnostem mezi současným zněním zákona o obchodních korporacích a účetní legislativy oproti IFRS 10 a IFRS 11. Příspěvek porovnává i změny ve znění současného zákona o obchodních korporacích oproti předchozímu znění obchodního zákoníku.

Pro účetnictví, ale i pro další ekonomické i právní disciplíny je důležité vymezení základní jednotky v oblasti podnikání a v navazujících oblastech, účetnictví, finančního řízení, oceňování, stanovení obecnějších právních rámců a regulace obchodní. Praxe a teorie vývojem došla k pojmu podnik. Podnik je vnímán jako komplexní relativně samostatná ekonomická jednotka. České občanské a obchodní právo od roku 2014 zavedlo termín závod. Účetní normy, popř. i další normy se mechanicky přizpůsobují. Rekodifikací zavedený termín je výrazem aktuálně platného občanského a obchodního práva. Termín podnik, jako obecný a věcně výstižný termín, nemůže být považován za termín nesprávný a neměl by být mechanicky nahrazován termínem závod.

V případě, že částka celkového vlastního kapitálu je záporná, může nastat jev, který lze označit jako "zápornou částku investice" při použití ekvivalenční metody, jak v její rozvinuté, tak i nerozvinuté formě. "Záporná" investice nenaplňuje definici aktiva, jak ji podávají mezinárodně uznávané standardy účetního výkaznictví (např. Koncepční rámec IFRS). "Zápornou" investici je možné vykázat jako účetní závazek pouze v rozsahu, jímž investorovi vzniká závazek v důsledku záporného vlastního kapitálu přidružené jednotky nebo společného podnikání. Ekvivalenční metoda se používá nejen na kmenové akcie, ale rovněž na jiné části čisté investice do příslušné jednotky. Ekvivalenční metoda je na jednotlivé složky čisté investice použita v obráceném pořadí jejich seniority a na základě podílu investora na každé ze složek čisté investice. Existuje nekonsistence, pokud se společně aplikuje ekvivalenční metoda s vykazováním ztrát ze zhoršení. Ta vyplývá z postupného uplatnění ekvivalenční metody na jednotlivé složky čisté investice a z odlišného pravidla pro vykazování zhoršení goodwillu dle IAS 28.

Finanční a manažerské účetnictví jsou tradičně dva samostatné okruhy účetních informací určené pro rozdílné uživatelské skupiny. V transitních ekonomikách je finanční účetnictví podřízeno daňovým a jiným potřebám státu, což snižuje vypovídací schopnosti účetních závěrek pro externí uživatele. Pro potřeby vnitřního řízení a rozhodování musí jednotky provádět v manažerském účetním okruhu větší úpravy, než jak je tomu běžné ve vyspělých ekonomikách. Implementace IFRS zvýšila užitečnost informací pro externí uživatele a současně přinesla nový rozměr v rozhodovacím procesu, jakým způsobem koncipovat jednotlivé okruhy účetních systémů. Z důvodu snížení zátěže a úspory nákladů u některých účetních jednotek dochází k prorůstání principů obsažených v IFRS (coby součásti reportingu pro mateřskou společnost) do manažerského účetnictví.

Systém plánů a rozpočtů je pro většinu organizací jedním ze základních nástrojů řízení, které má management k dispozici, a v oblasti neziskových organizací tomu není jinak. Tento příspěvek se zaměřuje na to, jaká jsou specifika rozpočtování, konkrétně etapy sestavení rozpočtu, pro sektor nevládních neziskových organizací (NNO). Na základě výzkumu identifikuje hlavní podoby sestavování rozpočtů v závislosti na způsobu financování NNO a controllingové nástroje využívané při přípravě a vyhodnocování rozpočtu.

Na rozdíl od podnikatelského sektoru, zohledňují neziskové organizace při stanovování cen významně více faktorů než jen předpokládanou nabídku a poptávku po jejích službách. Tento článek se zaměřuje právě na faktory, které ovlivňují proces stanovení ceny, a které jsou specifické právě pro nestátní neziskový sektor, a na to, jakým způsobem mohou poznatky manažerského účetnictví proces stanovení ceny učinit racionálnější a založený na relevantních skutečnostech. Na základě pozorování celé řady neziskových organizací je dovozeno, že těmito faktory jsou zejména nedostatečná znalost reálné nákladové struktury činností organizace, a dále pak legislativní omezení, případně jiné eticky dané limity, které dobrovolně aplikuje samotná NNO, s ohledem na dostupnost služby pro případné klienty.

Nedostatečné využívání informací, které poskytuje manažerské účetnictví je jednou z hlavních příčin potíží, které ohrožují podnikatelskou praxi v současné době. Jestliže si mohla dovolit opomíjet používání nástrojů tohoto účetnictví v období hospodářského vzestupu v minulých letech, tak v současnosti, v období recese, musí absence těchto nástrojů ve vnitřním řízení vést nutně k bezradnosti, jak se vypořádat s neustále rostoucím napětím mezi dostupnou výší ekonomických zdrojů na jedné straně a výší externím okolím subjektu uznaného ekonomického prospěchu na straně druhé. Není samozřejmě možné tvrdit, že za poměrně vysoké procento úpadků "může" pouze neochota podnikatelské praxe obstarat si racionální informace pro originální manažerská rozhodování, jeden z důvodů to však zcela určitě je.

Ztížené podmínky pro fungování vnitropodnikové banky pouze v podobě platební instituce, které nastaly v důsledku zpřísněných podmínek obsažených v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku, otevřely cestu k tomu, aby se tento nástroj vnitropodnikového hodnotového řízení začal ve stále větší míře využívat k původnímu účelu, kterým je posílení finanční kázně a odpovědnosti v tomto směru vnitřních útvarů v decentralizované organizační a ekonomické struktuře.

Článek analyzuje vztah strategického manažerského účetnictví a strategického managementu. Strategické manažerské účetnictví by mělo poskytovat informační podporu strategickému managementu, ale většina definic strategického manažerského účetnictví zahrnuje také prvky strategického řízení. Často dochází k velmi silnému prolínání strategického manažerského účetnictví a strategického řízení.

Článek se zabývá možnostmi praktické aplikace tradičního modelu Customer Profitability Analysis a možnostmi jeho rozšíření o náklady kapitálu, spojené s kratším či delším intervalem úhrady pohledávek nebo s dodatečně vázanými zdroji v zásobách, které vyvolává konkrétní zákaznická potřeba. Konkrétně zkoumá těsnost závislosti mezi třemi skupinami proměnných - mezi splatností pohledávek a ziskovostí, mezi jednotkovou cenou a kategorií produktu a mezi výší obratu a průměrnou dobou splatnosti faktur jednotlivých zákazníků. V empirické části dochází k závěru, že zkoumaná společnost při jednání se zákazníkem firma zohledňuje přínos konkrétního zákazníka jak k zisku, tak i k její finanční pozici. V závěrečném celkovém zhodnocení výsledků projektu pak dochází k závěru, že, že jakkoli významný je informační přínos metody Customer Profitability Analysis, ani její výstupy nelze chápat jednoznačně např. tím způsobem, že by se firma měla zbavovat zákazníků, jejichž přínos k zisku či finanční pozici je nízký nebo dokonce záporný; i v těchto případech platí, že přínos zákazníků k rozvoji firmy je třeba posuzovat zejména v kontextu strategického rozvoje, který může být lépe patrný v navazujícím modelu Customer Life Time Value.

Podnikatelské subjekty zapsané v obchodním rejstříku mají povinnost zveřejnit účetní závěrku nejpozději do konce následujícího účetního období ve sbírce listin. Tato povinnost zveřejňování vychází z předpisů Evropské unie. Cílem zveřejňování je snaha ochránit třetí strany, zejména obchodní partnery při uzavírání obchodních smluv. Na rozdíl od jiných zemí EU, české společnosti tuto povinnost zveřejňování účetní závěrky v praxi často nedodržují. Článek se zabývá výzkumem podnikatelských subjektů, které se dostaly do krizové hospodářské situace a procházejí insolvenčním řízením a odpovídá na otázku, zda alespoň tyto podnikatelské subjekty v ČR plní své zákonné povinnosti.

Na zobrazení leasingových operací ve finančním výkaznictví existuje mnoho různorodých pohledů. IASB a FASB se v rámci společném projektu Leasing již 7 let snaží vytvořit nový standard. Cílem příspěvku je zhodnotit navrhovaný Exposure draft z hlediska nájemců. Pro nájemce může nový standard představovat velké administrativní břemeno. V příspěvku poukazuji nejen na slabá místa navrhovaného standardu, ale i na jeho přínosy. Jednotlivé příspěvky vybraných nájemců jsou podrobně analyzovány a porovnávány s příspěvky auditorských společností i s navrhovaným prvním Exposure draftem. Doufejme, že všeobecná kritika prvního Exposure draftu povede k jeho zkvalitnění a širší akceptaci budoucího druhého Exposure draftu.

S přeceňováním při přeměnách ve formě fúze nebo rozdělení vystupuje problém s uznáním transakce jako koupě. Obchodní právo fúzi nebo rozdělení do nového právního subjektu chápe jako reálnou koupi. Účetnictví vychází z věcné podstaty. Jestliže fúze nebo rozdělení probíhají mezi závislými subjekty, tak nejde o reálnou koupi, akvizici, ale jen o reorganizaci. Pouhá reorganizace při přeměnách neopravňuje k přeceňování čistých aktiv jako celku i jednotlivě.

Cílem koncepce "Beyond Budgeting" je rozpoznat vzájemnou propojenost celého procesu řízení, navrhnout model řízení podniku v nestabilním tržním prostředí, konkretizovat jeho principy a pravidla řízení, nástroje fungování. Beyond Budgeting je modelem řízení, který zdůrazňuje strategické stanovení cílů, klouzavé plánování, řízení výkonnosti založené nejen na hodnotových, ale i naturálních ukazatelích, na jejich relativním hodnocení. Rozpočty jsou chápány jako východisko pro zdokonalení celého procesu řízení. Ztotožnění rozpočtu s vlastním systémem řízení umožňuje vyvolat zájem řídicích pracovníků o rozpočet a snadno porozumět propojení rozpočtu s celým systémem řízení, tzn. porozumět zastřešující funkci rozpočtu.

Tato práce zkoumá význam, pozici a úlohu mezitímní účetní závěrky v českém účetním výkaznictví. V příspěvku je vytvořen návrh na vznik nového českého účetního standardu - "Mezitímní účetní závěrka". Jeho smyslem je jednak sjednotit stávající roztříštěnou právní úpravu zkoumané problematiky v rámci českého práva a jednak definovat chybějící podstatné náležitosti mezitímní účetní závěrky. Jedná se o vymezení mezitímního účetního období, povinnost pravidelného sestavování mezitímní účetní závěrky, která by tak byla již k dispozici pro případ praktického použití vyvolaného příslušnou podnikovou kombinací. Samozřejmou a podstatnou součástí by bylo vymezení minimálního obsahu mezitímní účetní závěrky, použití účetních pravidel při jejím sestavování a metod oceňování jednotlivých položek.

Článek vyzdvihuje rozdíly ve vývoj termínů "manažerské účetnictví" a "controlling" v anglicky a německy mluvících zemích. Srovnání ukazuje, že navzdory společnému původu obou termínů v controllerských funkcích v amerických společnostech druhé poloviny 19. století, pozdější vývoj v anglicky mluvícím světě měl sklon preferovat termín "manažerské účetnictví" jakožto dodavatele informací pro finanční řízení. V protikladu k "manažerskému účetnictví, pojem "controlling" byl přijat v germánských zemích. Jednalo se o výsledek diskusí, zda existuje, či nikoliv jako samostatná větev německého podnikového hospodářství (Betriebswirtschaftslehre). Prezentovaná rešerše uzavírá, že oba analyzované termíny jsou v podstatě vzájemně zaměnitelné a měly by být komunikovány směrem ke studentům na základě svých historických a teritoriálních specifik.

Ačkoliv se použití ekvivalenční metody ve skupině, kde investor uplatňuje svůj podstatný vliv, stalo běžným postupem pro sestavení účetní závěrky za skupinu, existuje stále mnoho problémů, které nejsou řešeny ani v národní legislativní úpravě ani v nadnárodních normách, za které lze IFRS považovat. V příspěvku jsou na jednoduchém ilustrativním příkladu popsány různé varianty řešení trojúhelníkového propojení ekonomických jednotek ve skupině. Zásadním problémem se v této souvislosti ukazuje výpočet relativní (procentuální) výše vlastnického podílu a v důsledku toho dále také rozdílu mezi účetní hodnotou majetkové účasti (obvykle oceněnou pořizovací cenou) a vlastnickým podílem na čistých aktivech přidružené jednotky oceněných k datu akvizice v reálné hodnotě. Pro vykázání tohoto rozdílu je nezbytné vzít v úvahu nejen jeho výši, ale i konkrétní národní nebo nadnárodní (např. IFRS) úpravu. Z výše uvedeného vyplývá, že jednotlivé varianty řešení v příspěvku popsané skupiny, mohou mít významný dopad na konečnou podobu a vypovídací schopnost sestavovaných účetních výkazů.

Článek se zabývá Národní účetní radou, která je sdružením profesních subjektů týkajících se účetnictví v České republice. Sdružuje Komoru auditorů ČR, Komoru daňových poradců ČR, Svaz účetních a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Jejím cílem je podpořit rozvoj účetní profese a metodiku českého účetnictví. Tento cíl se snaží naplňovat svou prací, která je soustředěna zejména do vydávání Interpretací k českým účetním předpisům, kde existuje sporné řešení nebo jejich řešení není jednoznačné. Jak vyplývá z provedených výzkumů, práce NÚR má dopad na praxi účetních jednotek a účetní profesi (např. většina daňových poradců zná interpretace a použila je ve své praxi). Přestože interpretace nejsou součástí regulačního systému účetnictví v ČR, představují odborný názor opřený o vysokou profesní prestiž členů NÚR a proto jsou odbornou praxí respektovány.

Účetnictví jako obor ekonomické vědy a výzkumu není v centru pozornosti ekonomů, ať se soustřeďují na makroekonomickou, anebo mikroekonomickou problematiku. Je však třeba zdůraznit, že právě v účetnictví vznikla celá řada pojmů a kategorií, které používá současný podnikový management, např. náklady, výnosy, zisk, hospodárnost produkce. Účetnictví jako vědní disciplína vyvíjená ve světě kolem nás v posledních sto padesáti letech představuje dnes část mikroekonomicky orientovaného výzkumu a formuluje některé významné teoretické závěry. Katedra účetnictví existuje na Vysoké škole ekonomické v Praze od jejího založení a soustřeďuje se na výuku a rozvoj teoretické základny oboru minimálně ve stejné míře jako na zprostředkování praktických poznatků v oblasti podnikového účetnictví. Studentům dává - především na vlastním studijním oboru - rozsáhlou sumu vědomostí i dovednostních návyků v takové podobě, aby byli schopni obstát v praxi. Československé účetní systémy v poválečné době prošly velmi pestrým vývojem a jejich teoretické zakotvení v historické linii má samo o sobě váhu významného prvku rozvoje teorie účetnictví.

V souvislosti se změnami v podnikatelském prostředí se mění i požadavky na profesní kompetence controllerů. Článek shrnuje základní závěry pilotního projektu empirického výzkumu provedeného v České republice, který se zaměřoval na postavení controllera v organizační struktuře, na oblasti, za které by měl controller nést odpovědnost, jeho funkce a náplň práce.

Existují pouze dvě teoretické koncepce konsolidace výkazu peněžních toků, koncepce ryze konsolidační a investiční koncepce. Hlavním hlediskem pro klasifikaci těchto koncepcí konsolidace výkazu peněžních toků je způsob, kterým jsou zahrnuty hrubé peněžní přítoky a odtoky z nabytí dceřiné jednotky resp. z jejího pozbytí. Dobré pochopení teoretických koncepcí konsolidace výkazu peněžních toků je nezbytné pro správnou interpretaci částek uvedených v konsolidovaném výkazu peněžních toků. Avšak pouze zmíněná investiční koncepce může poskytovat relevantní informace o peněžních tocích. IAS 7 i další pokročilé standardy týkající se výkazu peněžních toků se zakládají právě na této koncepci.

Auditoři se při poskytování auditorských služeb často setkávají ze strany uživatelů auditovaných účetních závěrek s názory, které nejsou zcela přesné, případně zcela mylné. Od auditora očekávají účetní jednotky v některých případech služby, které jim nemůže poskytnout, neboť by to bylo v rozporu s etikou auditorské profese. Článek uvádí několik názorných příkladů takových omylů s jejich odůvodněním a s odkazem na příslušné právní předpisy nebo auditorské standardy, které uvedenou oblast upravují.

Cílem příspěvku je popsat současné tendence v poskytování informací o využití kapacity podnikovému managementu, a to s hlavním zřetelem na využití těchto informací v řízení hospodárnosti a ziskovosti, a dokumentovat, jak lze tyto informace využít v obdobích recese nebo krize, kdy je podnikatelské prostředí charakteristické vysokými kapacitami, které nejsou dostatečně využity. Příspěvek dochází k závěru, že základním cílem řízení účinnosti v těchto podmínkách by měla být snaha o stabilizaci zisku. Řízení faktorů této stabilizace, zejména snaha o zajištění relace mezi využitím kapacity a úrovní fixních nákladů by měly být v řízení po linii výkonů informačně podpořeny aplikací retrográdního kalkulačního vzorce, založeném na odděleném zobrazení variabilních a fixních nákladů se silným důrazem na reálnost marže příslušného objektu zkoumání, a v části fixních nákladů stupňovitě rozvrstveném jednak podle těsnosti jejich příčinné vazby k objektu zkoumání, a jednak na utopené a vyhnutelné fixní náklady, připadající na objekt zkoumání při standardním využití kapacity.

Příspěvek se zabývá aktuální problematikou konverze účetních dat pro daňové účely. Téma bylo zvoleno s ohledem na potřeby podnikové praxe a absenci poznatků ve zkoumané oblasti, kterou je zajištění relevantních dat pro daňové účely u podniků vykazujících svá účetní data pro statutární účely dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví v ekonomickém a právním prostředí ČR. Cílem příspěvku je prezentovat návrh metodiky konverze účetních dat pro daňové účely v oblasti dlouhodobého hmotného majetku. V rámci naplnění cíle byla provedena rozsáhlá komparace dotčených účetních systémů a obsahová analýza získaných informací. Vlastní návrh metodiky konverze je syntézou poznatků z obsahových analýz a výsledků vyhodnocení technického provedení konverze metodou vícekriteriálního hodnocení variant. Výsledkem je obecně platný postup pro konverzi účetních dat vykazovaných dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví na data vykázaná dle české právní úpravy účetnictví pro daňové účely.

Finanční účetnictví má uživatelům poskytovat spolehlivá data o výkonnosti společnosti pro hodnocení minulosti, ale i pro učinění správných rozhodnutí v budoucnosti. Příspěvek prezentuje hlavní závěry výzkumu, jehož cílem bylo na základě dotazníkového šetření zjistit problémové aspekty bránící účetním výkazům, sestaveným dle právních předpisů ČR, v lepší vypovídací schopnosti s možností tyto problematické aspekty dále nahradit řešeními IAS/IFRS či IFRS for SME. Analyzovány byly aspekty účetního výkaznictví, zobrazení účetních operací, oceňování a další skutečnosti, související s vedením účetnictví ČR.

Účetnictví bylo označeno jako jedna z klíčových oblastí, v nichž by bylo možno snížit administrativní zátěž společností v Evropské unii. Velikostní kritéria pro mikropodniky uvedené v návrhu nové směrnice, která nahrazuje Čtvrtou a Sedmou směrnici ES, mohou být pro potřeby účetnictví příliš vysoká. Proto byla zavedena podskupina mikropodniků, tzv. "mikrosubjekty", která zahrnuje společnosti s nižšími velikostními kritérii, která se týkají celkové bilanční sumy a čistého obratu, než jsou kritéria stanovená pro mikropodniky. Požadavky na regulaci mikrosubjektů jsou obsaženy v samostatné směrnici vydané v březnu 2012. Členské státy by měly při rozhodování o tom, jak nebo zda zavést režim pro mikrosubjekty, vzít v úvahu konkrétní podmínky a potřeby svých vlastních trhů.

Článek se zabývá problematikou účetního zobrazení odložených daňových závazků a odložených daňových pohledávek ve společnostech, které realizovaly fúzi nebo rozdělení. Došlo u nich tedy k přecenění majetku na reálnou hodnotu, daňová základna aktiv však zůstala v původní výši. To je důvodem pro vykázání odložené daně. Úprava účtování o odložené dani v českých účetních předpisech historicky vycházela z IAS 12. Český zákonodárce však provedl implementaci nedůsledně a příliš stručná česká úprava nedává odpovědi na řadu otázek, které vznikají při složitějších transakcích, např. při přecenění majetku v důsledku přeměn. Článek se rozebírá první vykázání odložené daně, způsob výpočtu, způsob zaúčtování, postup v případě goodwillu.

Rezervy jsou účetní kategorií, jež jsou velmi závislé na odhadech. Z toho důvodu jejich výši ovlivňuje přístup, s jakým se odhad tvoří. Článek prezentuje přístup k tvorbě a vykazování rezerv podle ČÚS a IAS/IFRS. Druhou části článku je empirická studie, která analyzuje vykazování rezerv podle IAS/IFRS v českém prostředí. Článek přináší výzkumná zjištění o vykazování a chybách ve vykazování a zamýšlí se nad možnou inspirací Českými účetními standardy při vykazování podle IAS/IFRS. Pomocí vyhodnocení dílčích oblastí vykazování se snaží vykazování a inspiraci ČÚS zhodnotit.

Nejčastějšími transakcemi uskutečňovanými mezi propojenými účetními jednotkami v rámci jedné skupiny bývají prodeje zásob, poskytnutí služeb, peněžní půjčky nebo prodeje cenných papírů či jiných finančních aktiv. Konsolidační úpravy vedoucí k eliminaci těchto transakcí uskutečněných např. mezi mateřskou a dceřinou společností, nebo mezi sesterskými společnostmi v řadě případů povedou k tomu, že položky, jíž se úpravy týkají, budou v konsolidované účetní závěrce vykázané odlišně od toho, jak jsou vykázané v individuálních účetních závěrkách jednotek, které mezi sebou takovou transakci zrealizovali. V příspěvku jsou na jednotlivých ilustrativních příkladech řešeny eliminace vybraných transakcí a jejich dopady na údaje zveřejňované v konsolidované účetní závěrce v porovnání s individuální účetní závěrkou, a to za předpokladu, že mezi společnostmi existuje rozhodující vliv, tj. pro sestavení konsolidované účetní závěrky se použije plná metoda konsolidace.

Dobré pochopení teoretických koncepcí konsolidace účetních výkazů je nezbytné pro to, aby byla správné interpretována čísla z konsolidovaných výkazů. Příspěvek uvádí sedm hlavních koncepcí konsolidace výkazů, od koncepcí vlastnických, přes koncepce mateřské jednotky až po koncepce ekonomické jednotky. Hlavními kritérii pro klasifikace těchto koncepcí konsolidace účetních výkazů jsou: rozsah čistých aktiv dceřiné jednotky přičtených k čistým aktivům mateřské jednotky; rozsah a charakter akvizičního rozdílu; způsob vykazování nekontrolního podílu; ocenění čistých aktiv dceřiné jednotky k datu akvizice. Aktuální IFRS (IFRS 3, IAS 27 a IFRS 10) vycházejí z koncepce ekonomické jednotky. Současná česká úprava účetního výkaznictví je založena na omezené koncepci ekonomické jednotky.

Účetní a obchodněprávní úprava pro přeměny obchodních společností v posledních dvaceti letech vykrystalizovala zatím do pěti vývojových etap. Analýzou a srovnáním použitých právních a účetních konceptů můžeme konstatovat, že poslední etapa se vyznačuje rozsáhlým právem volby z hlediska obchodní regulace. Hlavním, pokračujícím problémem právního konceptu je, že neodlišuje přeměny, při nichž se v nástupnické společnosti vytváří nová vlastnická struktura, která vede k tomu, že nástupnická společnost je z věcného hlediska novým vlastníkem - nabyvatelem od přeměn, při nichž nová vlastnická struktura nevzniká, tj. které jsou pouhou věcnou reorganizací při zachování původní vlastnické struktury. Zatímco právní a účetní regulace až do 4. etapy řešila přeměny obecně jako koupi, tak obchodně právní i účetní regulace v 5. etapě nabízí řešení hlavně pro přeměny typu reorganizací. V podstatě pátá etapa rozsáhlým právem volby dává prostor pro oba věcné koncepty. Preference zobrazení na bázi jednotlivých účetních případů u zúčastněných společností a zejména pak při neobvyklém způsobu obsaženém v tzv. metodě zahajovací rozvahy vede k potlačení informační vazby souhrnných účetních informací z účetních závěrek na vstupu do přeměny a souhrnné účetní informace v podobě zahajovací rozvahy nástupnické společnosti.

Vlastní kapitál společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti je tvořen zejména vklady vlastníků, kumulovanými zisky a případně fondy z přecenění aktiv na reálnou hodnotu. Přecenění majetku a závazků na reálnou hodnotu je významné, pokud ve společnosti je uskutečněna fúze či rozdělení. Ocenění jmění znaleckým posudkem je důležité pro stanovení výše základního kapitálu nástupnické společnosti. Toto ocenění je nutno promítnout do účetnictví, což představuje poměrně složitý účetní problém. Jde tak o prosazení koncepce provázanosti obchodního práva s účetnictvím. Některé nedůslednosti v účetní úpravě však mohou vést k nadhodnocení aktiv a zvolení správného postupu bude důležitým úkolem pro účetní jednotky a auditory.

Jedním z hlavních cílů každé společnosti je zvyšování výkonnosti a šetrný přístup k životnímu prostředí. Je zřejmé, že vlastníci a manažeři potřebují mít k dispozici informace o environmentálních záležitostech a jejich ekonomických důsledcích v sociálním prostředí. Proto by měl být účetní systém přizpůsoben těmto novým informačním potřebám; měl by postihnout ekonomické, environmentální a sociální souvislosti podnikání v oblasti nákladů a výnosů. Pro účely správného rozhodování vlastníků a manažerů je třeba v oblasti environmentálních nákladů pracovat s alokací těchto nákladů na odpovědnostní střediska, podnikatelské činnosti a výkony. Při rozhodování o environmentálních záležitostech nelze opomenout existenci externalit a jejich negativní nebo pozitivní dopady v rámci udržitelného rozvoje společnosti.

Příspěvek připomíná šedesáté výročí přijetí zákonné úpravy tzv. 'účetní evidence' v Československu v roce 1951. Charakterizuje obsah účetní evidence a její úkoly a poukazuje na zásadní nevhodnost používat uvedený pojem mimo zcela přesně historicky vymezený úsek patnácti let, ve kterých se účetní evidence v hospodářství uskutečňovala.

Diskuse se vztahuje k polemice týkající se problematiky možností zjišťování účetních podvodů auditory, resp. externí audit. Lze souhlasit s tím, že pokud externí auditor postupuje podle mezinárodních standardů, měl by podvod odhalit. Nicméně tento závěr je příhodné doplnit řadou indicií, úvah a konkrétních případů, které toto ne vždy zcela umožňují a podporují. A to z různých oblastí, náhledu i z druhé strany, vč. osobních poznatků z praxe podniků.