G23 - Pension Funds; Non-bank Financial Institutions; Financial Instruments; Institutional InvestorsNávrat zpět

Článek se zaměřuje na porovnání výkonnosti tuzemských aktivně spravovaných fondů s ETF, neboli Exchange traded funds, což jsou fondy, které se obchodují na burze a zpravidla si kladou za cíl sledovat vybraný index. Článek porovnává aktivně spravované fondy a ETF jak z pohledu výnosu, tak i volatility. Sleduje průměrný výnos, Sharpe ratio, Betu, Jensen alfu a Treynor ratio. Cílem tohoto článku je podrobně analyzovat a empiricky zhodnotit, zda aktivně spravované investiční fondy, které jsou řízeny portfolio manažery s cílem dosáhnout nadprůměrných výnosů, dokáží v dlouhodobém horizontu překonat výnosnost pasivně spravovaných fondů, tedy indexových fondů a ETF, které sledují vývoj určitého trhu nebo sektoru bez aktivního zásahu manažerů. Důraz bude kladen na empirická pozorování, tedy skutečné historické výsledky, namísto teoretických úvah, aby bylo možné co
nejobjektivněji posoudit, zda aktivní správa přináší investorovi vyšší přidanou hodnotu oproti pasivnímu investování, které se spoléhá na dlouhodobý růst trhu.

Příspěvek diskutuje problematiku různých produktů penzijních financí, spravovaných individuálním nebo institucionálním (profesionálním) způsobem. V úvodní části příspěvku jsou rozebrány podrobnější charakteristiky, výhody a rizika nově vytvořeného dlouhodobého investičního produktu. Dále jsou diskutovány penzijní fondy a účastnické fondy jako reprezentanti institucionální správy penzijních úspor. Mimořádná pozornost je věnována negativním dopadům chybné institucionální úpravy na příkladu garance nulového výnosu původních českých penzijních fondů. V závěrečné části příspěvku je diskutována úloha penzijních produktů ve finančním systému.

Článek diskutuje redefinici kategorie pojištění z hlediska přínosu behavioralistů empirického ekonoma a kognitivního psychologa N. N. Taleba a D. Kahnemana, motivy k pojištění, vliv na ekonomiku odvětví pojišťovnictví.

V článku se zabýváme odvozením matematické rovnice pro výpočet Macaulayovy durace perpetuitního dluhopisu v období mezi výplatami kupónů, přičemž po této rovnici je poptávka i z finanční praxe a dle našeho zjištění se v rámci běžně dostupné literatury neuvádí. Dostupné zdroje se omezují pouze na rovnici pro výpočet Mac. durace v okamžiku, kdy do výplaty nejbližšího kupónu zbývá přesně jedna celá kupónová perioda. Z odvozené rovnice docházíme k závěru, který je v souladu s finanční intuicí, a to, že velikost Mac. durace perpetuity nezávisí na velikosti kupónu, ale je závislá na vnitřním výnosovém procentu perpetuity a klesá s blížícím se okamžikem výplaty nejbližšího kupónu.

Diskusní příspěvek se zaměřuje na předpoklady vzniku, vývoje a důsledky burzovně obchodovaných fondů. V příspěvku jsou nejdříve rozebrány definiční charakteristiky efektivního chování akciových trhů jako elementárního předpokladu poptávky investičního publika po pasivní správě portfolia. Následně je věnována pozornost podstatě burzovně obchodovaných fondů a jejich prudkému rozvoji v posledních dekádách. Rozebrány jsou rovněž jednotlivé druhy burzovně obchodovaných fondů. V závěrečné části příspěvku jsou pak předmětem diskuse některá rizika prudkého rozvoje této finanční inovace, která výrazně mění zaměření investičního managementu, a to jak individuálního, tak i institucionálního.

Tento článek pojednává o daňových dopadech volby metody akvizice nemovitostí u nemovitostních fondů. V rámci analýzy metod investic do nemovitostí byla zpracována data 49 nemovitostních fondů registrovaných u České národní banky. Analýzou držených aktiv a typu výnosů jednotlivých fondů bylo zjištěno, že nejčastější metodou investice do nemovitostí je úvěrování dceřiné nemovitostní společnosti. Tato metoda akvizice nemovitostí vychází z účetních dopadů přecenění jmění při fúzích akviziční společnosti založené fondem a akvírované nemovitostní společnosti. Zároveň se jedná o metodu, která maximalizuje daňovou optimalizaci zúčastněných subjektů a její volba by tak mohla být hodnocena jako účelová, s cílem získání daňové výhody.

Článek se zabývá problematikou kapitálových požadavků TLAC a MREL, jakožto nástrojů pro zajištění dostatečné absorpční a rekapitalizační kapacity bank pro případ selhání. Článek prezentuje i) komparativní analýzu obou požadavků, přičemž jsou identifikovány hlavní rozdíly obou standardů týkající se institucionální působnosti, způsobu stanovení minimální výše požadavku a kritéria podřízenosti způsobilých nástrojů; ii) v rámci komparace obou požadavků je též provedena deskripce některých změn rámce pro krizové řízení v podobě směrnice BRRD, jejíž revize vešla v platnost v roce 2019; iii) příspěvek poskytuje deskripci přístupu České národní banky, která je podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu orgánem pro řešení krize na finančním trhu, ke stanovení MREL založený na celkovém objemu rizikových expozic (TREA) a pákového poměru.

Článek je zaměřen na problematiku pojistných produktů souvisejících se zadlužováním českých domácností v oblasti spotřebitelských úvěrů. Cílem příspěvku je na základě definovaných předpokladů analyzovat produkt pojištění schopnosti splácet z hlediska přínosu pro konečného klienta a identifikovat jeho vhodné využití v případě ekonomicky racionálně se chovajícího subjektu. Autoři rozborem pojistných podmínek definují klady a zápory daného pojištění pro stranu nabídky i poptávky a analýza je zaměřena také na informační asymetrii. Pro úplnost je článek doplněn i z pohledu nákladovosti daného pojištění, a to prostřednictvím ukazatele RPSN a vývoje pořizovacích nákladů na pojistné smlouvy. Výsledky analýzy poukazují na ne zcela vhodně nastavený produkt pro klienty, čehož důkazem je i dlouhodobě nízká hodnota ukazatele loss ratio, a na informační přesilu na straně nabídky.

Globalizace světové ekonomiky byla v posledních dvou desetiletích spjatá s růstem objemu mezinárodního obchodu a se změnou v jeho teritoriální struktuře. Tento vývoj byl podporován rostoucí rolí globálních dodavatelských řetězců a implementací moderních informačních technologií a odrazil se ve financování obchodu. V dlouhodobém horizontu je zřejmý posun od tradičních bankovních instrumentů k obchodování na otevřený účet. Ekonomické prostředí poslední finanční a ekonomické krize s sebou přineslo nutnost efektivnějšího řízení finančních toků, zajišťování platebních rizik a snižování provozních nákladů. BPO představuje flexibilní nástroj založený na elektronické výměně dat, který může v oblasti financování obchodu vyhovovat jak potřebám obchodníků tak i finančních institucí.

Cílem příspěvku není pouze vysvětlit institucionální uspořádání důchodových fondů v českém důchodovém systému, ale zejména zhodnotit jeho dosavadní fungování. Nepříznivý demografický vývoj, rostoucí zadluženost veřejného sektoru a dospělost průběžného systému financování důchodů směřuje stále k většímu významu kapitalizovaných fondů v moderním důchodovém systému. Jádro příspěvku je věnováno systémovým nedostatkům nově koncipovaného II. pilíře, což se projevuje v nedostatečné poptávce občanů po tomto novém finančním produktu. Řešením institucionální chyby je především zavedení povinné účasti v II. pilíři.

Cílem příspěvku není pouze vysvětlit postavení penzijních fondů na globálních kapitálových trzích, ale také zhodnotit efektivnost správy penzijních portfolií. Nepříznivý demografický vývoj, rostoucí zadluženost veřejného sektoru a dospělost průběžného systému financování důchodů směřuje stále k většímu významu kapitalizovaných fondů v moderním důchodovém systému. Jádro příspěvku je věnováno výkonnosti českých penzijních fondů, které používají neobvyklý příspěvkový penzijní plán s garancí nulového výnosu. Tento typ penzijního plánu způsobuje nadměrně konzervativní investiční politiku, což se projevuje v záporné reálné výkonnosti penzijních portfolií. Řešením institucionální chyby je odstranění garance nulového výnosu a vytvoření zcela nového segmentu v rámci III. pilíře, a to ve formě účastnických fondů.